Čím dál víc se v rodinách objevuje fenomén, který asi nebude žádnou módní záležitostí, spíš mu dává anonymita internetové diskuze víc prostoru. Mnoho žen si přijde postěžovat na muže, s kterými zplodily děti. Někdy se ty řádky čtou opravdu těžko a někdy je opravdu těžké uvěřit tomu, co je na nich napsané.
„Změnil se“, ozývá se nejčastěji… Opravdu je to tak?
Téměř každý příběh začíná tím, že se muž změnil. Najednou ho nebere věnovat se vlastnímu potomkovi, doma nepomůže, své koníčky a zvyky prakticky neomezil. Své zaběhnuté koleje neopustil, maximálně je s patřičným komentářem mírně upravil. Samozřejmě vyžaduje, aby bylo denně uvařeno, naklizeno, o dítě postaráno, žena upravená a hlavně připravená, když na něj přijde chuť. Vždyť je přeci na mateřské… Jeho pomoc v domácnosti se omezí na zvednutí nohou, když partnerka vytírá. Ta padá na pusu únavou, hormony a hlavně tmou na konci tunelu. Z milujícího a milovaného muže se stalo cosi, o co by si v jiném případě neopřela ani kolo.
Růžové brýle a přehlížení nedostatků – zabiják vztahu
Ale bylo to opravdu tak? Možná existuje nepatrné množství mužů, kteří upadli do takového stavu až po svatbě, či narození dítěte. Mnohem častěji tkví ale problém jinde. Při podrobném čtení oněch diskuzí člověk v naprosté většině případů najde stejného jmenovatele – muž se nezměnil. Zůstal takový, jaký byl vždycky. Jen si ho partnerka začala všímat doopravdy, se všemi jeho nedostatky. Při péči o často náročné novorozeně a domácnost k tomu se vytrácí prostor pro přehlížení neduhů, které partner vždycky měl, akorát nebyl důvod je řešit. Na všechno bylo dost času, proč by po něm tu skleničku neuklidila a upadnutá ponožka také není žádné peklo. Vždyť na těchto prkotinách vztah přeci nestojí. Ne, nestojí. Ale může na nich spolehlivě ztroskotat s příchodem jiných povinností.
Nová role je náročná i pro muže
I když fyzicky si to víc „oddře“ žena, na muže doléhá pocit velké odpovědnosti. Už není jen sám za sebe. Je tady partnerka a nový malý člověk, o kterého je nutné se postarat. Ne všichni stráví tento fakt s lehkostí a samozřejmostí. Některým trvá déle, než to přijmou a někdy se při tom chovají dost neurvale. Není ale mnoho těch, kteří by se časem nepřizpůsobili a rodinu ignorovali.
Koho si vybraly, toho mají
Opravdu se ti muži změnili natolik, že nejsou partnerky schopné s nimi dál žít? Nebo až s příchodem nové situace zjistily, koho si vlastně vzaly, či vybraly za otce svých dětí? Vysnily si svého prince, zodpovědného partnera a úžasného otce, který bude své děti od malička hýčkat. Realita pak je taková, že se dítěte bojí i dotknou a pokaděnou plenu by nevyměnili už z principu. A vůbec, dítě do tří let pro ně není parťák a patří k mamce…
Hlava vs. motýly v břiše
Podtrženo sečteno, je to jen daň za vlastní lhostejnost a špatný výběr a často notnou dávku naivity. Protože na světě je spousta mužů, kteří jsou jak skvělými partnery, tak báječnými otci. Kteří přinesou své ženě kytku jen tak, namasírují záda bolavá od neustálého kojení, kteří pochovají své dítě i ve dvě v noci, vezmou ho na procházku a večer vykoupou. Stačí si jen zodpovědně vybrat a nedovolit motýlům v břiše zatemnit úsudek.
Více článků najdete na chlapsky.cz
